Narodil jsem se s holým zadkem. Nikomu tedy nebude vadit, že tak i odejdu.

Je tomu tak, neměl jsem to štěstí, narodit se do zlaté kolébky. Upřímně mi to jako malému trochu vadilo. Chtěl jsem si kupovat drahé věci, nosit značkové oblečení a vytrubovat do světa, jak se mám skvěle. Osud se však rozhodl jinak. Rozhodl se, že mě, ztracený případ, nasměruje trošičku jiným směrem. Nyní sedím v tričku ve slevě a v teplácích, které jsem si jednou propůjčil od svého bratra a nikdy mu je nevrátil. Jezdím v autě, které vydává zajímavé zvuky a hlásí, že jedu nepřipoutaný. Říkám svému autu Steve a je to lhář, jezdím jedině připoutaný. Nemám luxusní byt a asi bych v něm už ani nezvládl bydlet. 

Když mi bylo krásných 19 let, když jsem chytil své staré já za ruku a odešel ze své rodné země, ze svého domova - dobýt svět. Měl jsem samozřejmě strach a proto jsem se rozhodl pojmenovat svůj vlastní kufr. To proto, abych na svých cestách nebyl nikdy sám! Od té doby vesele pojmenovávám vše, co se delší dobu nachází v mém okolí. A nemluvím jen o svých dětech. 

Jakmile jsem však zjistil, jak sladce chutná cestovaní dost, nikdy nebylo dost. Během pěti měsících jsem doslova obeplul svět. Navštívil jsem Austrálii, Novou Kaledonii, Vanuatu, Kuto, Šalamounovy ostrovy Fidži, Havajské ostrovy, Spojené státy Americké, Mexiko, Guatemalu, proplul jsem Panamským průplavem a plul jsem a plul jsem stálé dál. Potkával jsem zajímavé lidi a vedl neuvěřitelné konverzace. Pokud ale myslíte, že jsem jeden z těch, kteří měli to štěstí být na takový výlet pozvaní a někdo jiný za ně platil, zklamu Vás. 

Objevil jsem totiž možnost pracovat a cestovat. Po všech těch cestách a příbězích, které zformovaly mé současné já jsem nemohl udělat krok zpět ke svým starým snům a nemohl jsem již být tím, který chtěl ta drahá auta a nejdražší oblečení. Byl jsem už někým jiným. Během mých cest však nebylo jen slunečno a bezvětří. Prošel jsem bouřemi, které mě, nechtěně, skoro zavedly až k té nebeské bráně. V ten moment můj příběh skončil, protože ten další začal. Ten lepší - ve kterém jsem se rozhodl, že raději procestuji gatě, než abych hromadil hmotné statky, které tu jednou stejně nechám a tam nahoru, domů, si budu brát jen činy a vzpomínky.