Mé sebevědomí v odraze instagramu

Sociální sítě, kdo by je v dnešní době neznal. 
Projíždíme všechny ty krásné příspěvky, ve kterých vídáme život, který bychom možná chtěli žít. Luxusní auta, drahé oblečení a noblesní hotely v těch nejšpičkovějších destinacích. Osobně se považuji za člověka, který přeje každému jen to nejlepší a doufám, že se všem těm, kteří sní o veškerých těchto věcech, jejich přání splní...
Jen tak si totiž možná uvědomí, že materialismus v nich nevyvolá pocit naplnění, naopak.
Znám totiž mnoho starých lidí, kteří žijí sami, v obrovských domech.

Proč jsem se rozhodl napsat tento článek. Kdo četl můj příběh ví, že jsem cestovatel. Na svou cestu jsem si musel vydělávat během svého cestování sám a jen zřídka jsem zaplňoval své sociální sítě fotkami

"Dobrý den, Filipe. Vaše kniha a Váš příběh je krásný. Podtrhávala jsem si veškeré myšlenky. Naprosto s Vámi souhlasím. Proč však nemáte na svém Instagramu více fotek Vašich úspěchů?" 

Když nyní otevřu Instagram a vyskočí na mě dokonalý život ostatních, je mi fyzicky špatně. Když říkám fyzicky špatně, myslím tím doslova nevolnost. Cítím se totiž jako naprostá nula, která bydlí ve starém domě (postaven 1938) se stejně starou koupelnou, ve které se někteří mí přátelé štítí vykoupat. Jezdím Škodovkou, u které neustále svítí kontrolka motoru a při brždění vydává prapodivný zvuk, to mi ale nevadí. Zesílím rádio a problém je vyřešený. Svému autu říkám Steve - Ano - stejně jako kufřík Ota - má i autíčko své jméno.

Po skončení knihy se stalo v mém životě mnoho věcí. Podnikal jsem, zkrachoval jsem, ztloustl jsem, zhubl jsem a mnoho více. Lidé v mém okolí a ti, kteří si přečetli mou knihu, mi píší, že jsem toho dokázal strašně moc a že jsem pro ně inspirací. Děkuji Vám! Pravdou je, že i já mám mnoho krásných fotek ve svém počítači a některé jsou vidět na instagramu mé knihy.

Jsem si ale moc dobře vědom faktu, že jsou mezi námi tací, kteří mají problémy s pocitem méněcennosti.
Velice dobře vím, že jsou mezi námi i ti, kteří nemohou vystát svůj odraz v zrcadle a ubližují si jen proto, že se necítí dostatečně dobří pro sociální svět, který na nás všechny klade obrovské nároky. 

Vím, že jsou tito lidé mezi námi, protože jsem trpěl stejnými problémy. Dokonce i dnes mám problém, najít na svém fyzickém "já" něco, s čím bych byl spokojený - ať je to piha, zuby, nebo naducané tvářičky. 

Díky těmto problémům se člověk může uzavřít do sebe před celým světem. Přidejte k tomu sklenku Zelené a deprese je na světě. Z vlastní zkušenosti moc dobře vím, že deprese není něco, co by se mělo brát na lehkou váhu... Dnes, když vidím na instagramu lidi v krásných autech a drahém oblečení, usměji se, zavřu instagram a jdu si pro knihu.
Když procházím kolem zrcadla, usměji se na sebe se slovy "Jsi ošklivý, ale mám Tě i tak rád".

Lidé by si měli pamatovat, že pokaždé, když se snaží být někým, kým ve skutečnosti nejsou. 
Jen mrhají tím jediněčným originálem, který někdy může skončit jako neobroušený diamant.

Netvrdím, že nechci mít jednou všechny ty krásné věci. V tento moment je pro mě však důležitější legrace a najít způsob jak být sám se sebou spokojený. V životě můžeme mít cokoliv chceme, ale ne všechno najednou. Má psychika je však pro mě, mnohem důležitější než věci, které používám dvakrát denně, a proto investuji do ní. 

Je naprosto v pořádku nemít ty drahé věci. Všichni ukazujeme jen to, s čím jsme v životě spokojení. Jen málo z nás veřejně přizná své nedokonalosti. Neber prosím sociální sítě vážně :)