Je v pořádku nebýt v pořádku. Není v pořádku si neříct o pomoc. 

01.12.2020

Od malička jsem žil skvělý život. Měl jsem vždy plno kamarádů, na které jsem nedal dopustit a u kterých jsem věřil, že nedají dopustit na mě. Jako malý jsem hrál na shovávanou, jezdil na kole a stavěl si na pískovišti. Nedokázal mě tehdy rozhodit ani fakt, že jsem stavěl hrady z písku, které obsahovaly kočičí trus. Navštěvoval jsem své příbuzné aniž bych si připouštěl, že mě jednou opustí a vydají se na svou cestu domů. 

Čím více jsem rostl, tím více jsem si začal uvědomovat, že v životě chci něco dokázat a že jsem na tomto světě hlavně proto, abych si to užil. Měl jsem sny a byl jsem odhodlaný si je splnit, i když jsem věděl, že mi to třeba nevyjde. Po mém odchodu do světa jsem viděl všechno to krásné, ale i to smutné. To mi navždy změnilo život a myšlenka na všechno to, co jsem měl za sebou mě nejednou málem o to všechno připravilo. I když mám na tváři neustále úsměv a užívám si života plnými doušky, s těmito svými démony stále musím bojovat. Vím, že v tom nejsem sám a že plno lidí, kteří jsou veselí, bojují tu stejnou bitvu. 

Svým příběhem bych chtěl zvýšit povědomí o těch, kteří se momentálně nacházejí mezi tou tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Je v pořádku nebýt v pořádku. Není v pořádku si neříct o pomoc. I když se ve světě můžeme cítit naprosto sami, opak je pravdou. Vždy tu máme někoho, kdo je tu pro nás, ať se stane cokoliv. 

#It_is_okay_not_to_be_okay